Řád a jeho instituce   Řádová spiritualita

Maltézský řád byl jako řeholní řád uznán papežem Paschalem II. v roce 1113. Jako řeholní řád je sice spojen se Svatým stolcem, ale zároveň působí jako nezávislý subjekt mezinárodního práva.

V tomto ohledu řeholní charakter Řádu koexistuje s jeho plnou suverenitou. Velmistr je hlavou suverénního státu a zároveň nejvyšším představeným řeholního řádového společenství. V tomto druhém poslání mu Svatá Římská církev přiznává postavení kardinála.

Maltézský řád je podle kanonického práva řeholním laickým řádem. Někteří jeho členové jsou řeholníci (Profesní rytíři), kteří složili tři mnišské sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Druhá skupina členů Řádu složila slib poslušnosti (obedienční rytíři), zatímco většina rytířů a dam jsou laici. Velmistr Řádu je volen z řad profesních rytířů s věčnými sliby. Osm cípů maltézského kříže symbolizuje osm blahoslavenství a tím zřetelně poukazuje na duchovní poslání Řádu. Podle ústavy jsou členové Maltézského řádu povinni ve svém soukromém i veřejném životě zachovávat příkladné křesťanské chování, aby tím trvale přispívali k udržování odkazu a tradic Maltézského řádu.

Podle ustanovení Ústavy jmenuje papež jednoho kardinála, který se stává jeho zástupcem v Řádu. Tento kardinál má titul Kardinála podporovatele (Cardinalis Patronus) a jeho posláním je péče o duchovní záležitosti Řádu a jeho členů a udržování vztahů se Svatým stolcem. Papež také jmenuje preláta Řádu, kterého si vybírá ze tří kandidátů navržených velmistrem.

Prelát je duchovní představený řádových kněží. Řád zůstává věrný svému zásadnímu poslání: obraně víry a službě trpícím. Jeho členové sdílejí stejné povolání a společně usilují o solidaritu, spravedlnost a klid, na základě učení Evangelia v nejužším spojení se Svatým stolcem. Jsou zapojeni do aktivní a dynamické charitativní činnosti podporované modlitbami. Rytířem ani dámou se nestává nikdo pro výsady plynoucí z narození, nebo ze získaných zásluh, ale pro to, že odpověděli na vnitřní volání, aby sloužili tam, kde je hmotná nebo morální nouze, kde je utrpení.

Kdekoliv se rytíři Špitálnici usadili, vždy nejdříve postavili nemocnici, ubytovnu pro poutníky a pak, až když to bylo nutné, postavili obranné opevnění. Co znamená být Špitálnikom ve třetím tisíciletí? Znamená to obětovat se zmírňování utrpení a přinášet balzám křesťanské lásky a pomoci k nemocným kdekoli na světě, a to nejen v nemocnicích, ale i u nemocných doma, v pečovatelských domech nebo v útulcích pro lidi bez domova. Řád se věnuje nejen nemocným, ale i společensky izolovaným, obětem pronásledování a uprchlíkům bez ohledu na rasu a vyznání.





Homepage | Kontakty | Mapa Stránek